Praha zelené město

Praha zelené město
Praha je město plné přírody

pátek 29. listopadu 2013

Stodůlky - Háje


Krásná procházka zapomenutými a neznámými místy s příjemnými přírodními partiemi i několika historickými památkami, kterou můžete zakončit slavnostní večeří, anebo můžete procházku pojmout naopak jako relaxační po dobrém obědě a projít ji v opačném směru, ale bude to trochu do kopce. 

středa 27. listopadu 2013

Starý Motol

Motol, dříve též Motoly, je stará zemědělská a sadařská obec, jejíž území využívali zemědělci již v pravěku. Zabírá široké údolí motolského potoka i s přilehlými stráněmi - na slunných jížních byly vinice. Připomíná se již v roce 1146 jako majetek svatojiřských řeholnic. Většinou je ale historie Motola spjata, jak dál uvidíme, s řádem maltézských rytířů. Podél motolského potoka procházela ve středověku významná obchodní cesta, táhnoucí se k brodu přes Vltavu a dále údolím Botiče. Vznik názvu Motol, jak už je pravidlem, má opět několik teorií - podle první byl název odvozen od rozšířeného slovanského mužského jména Motol, podle druhé se jedná o odvozeniny od starého slovanského výrazu pro motýla a podle třetího vysvětlení vzniknul název Motol od slovního kořene mot = bahnitý, kalný což by mohlo souviset se znečištěním motolského potoka. Motol byl vždy jen malou vsí v údolí, což potvrzuje i to, že v době svého připojení k Praze v roce 1922 měl Motol něco přes dvacet domů s 350 obyvateli.

Významnou historickou událostí na území Motola byla poprava vojína Josefa Kudrny v roce 1915. Kudrna byl v době první světové války neprávem obviněn, že se dopustil vzpoury. Vojáci totiž křičeli a nadávali, když jim velitel zakázal rozloučit se před odjezdem na frontu s rodinami, které za nimi přijely, a tak byl Kudrna pro výstrahu popraven.  Jeho manželka zůstala se sedmi dětmi bez jakékoliv podpory a proto se ze zoufalství oběsila. Na připomínku této události vytvořil v roce 1935 legionář Rudolf Březina bronzovou sochu.  Událost se stala na motolském cvičišti, které se nacházelo v areálu dnešní motolské nemocnice a tam dneska pomník najdete.

sobota 23. listopadu 2013

Staré Stodůlky

Když se dnes řekně Stodůlky, každý si představí jedno z nejrozsáhlejších sídlišťv Praze - Jihozápadní Město. Je pravdou, že sídliště zabírá většinu katastru Stodůlek, ale přesto na rozdíl od Jižního města mělo tohle sídliště štěstí, že historická jádra vsí nebyla zbourána a zůstala tak zachována jako oázy klidu a zeleně uprostřed mohutných panelových bloků. Paneláky však na Staré Stodůlky těsně dorážejí a některé pronikly až na starou náves. Je to veliká škoda, protože ještě v 50.letech se Stodůlky řadily mezi památkově nejcennější vesnice v okolí Prahy. Staré Stodůlky, i když dnes působí značně narušeně, se staly v roce 1995 jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v celé Praze. Určitě zaslouženě. Stodůlky mají dávnou historii, první písemní zpráva  o nich je už z roku 1159 - o tom, že patřily podobně jako blízký Motol řádu Johanitů. Potom se majitelé měnili, až v době předbělohorské byly Stodůlky už docela velkou vsí s 20 domy, což ovšem třicetiletá válka hodně změnila a zbylo tady jen 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci. Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby a tím pádem ke vzniku nových částí obce - Lužin, Hájů, Kopaniny, Nové Kolonie a Vidoule. Přesto si Stodůlky až do šedesátých let 20. století udržely charakter zemědělské obce. Na začátku 20. století tu  žilo 1132 lidí ve 119 domech, pak začal počet obyvatel strmě narůstat - v roce roce 1930 - 2641 lidí a v roce 1940 - 3661 lidí. Není proto divu, že při vzniku Velké Prahy v roce 1922 obec Stodůlky zažádala o připojení k hlavnímu městu. Byla však odmítnuta - rozloha Prahy by byla připojením dalších obcí na tehdejší dobu neúměrně veliká. Zajímavostí je, že před samotným připojením k Praze v roce 1974 počet obyvatel Stodůlek klesnul (!) na 3050 lidí.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Císařský Mlýn

Mám rád tohle tajuplné, magické místo. I když bylo nedávno celé přestavěno, přesto připomíná pobyt podivínského císaře Rudolfa II., který sem často utíkal před svými vladařskými povinnostmi a často osaměle bloumal po celém prostoru mlýna. Areál středověkého mlýna ze 14.století se pokoušel získat do svého vlastnictvím už jeho otec Maxmilián II., ale podařilo se to až Rudolfovi v roce 1584, kdy pro něj mlýn zakoupili čeští stavové  a poté darovali císaři jako poděkování za to, že přesídlil se svým dvorem do Prahy. Rudolf II. jej nechal přestavět a upravit v manýristickém duchu - vzniknul tak unikátní mystický soubor staveb i zahradní a vodní architektury, jejichž účel se dodnes nepodařilo rozklíčovat.  Nezvykle byl v úpatí svahu umístěn bazén obklopený skálami, na hladině plul altánek s fontánkou. Vše bylo propojeno manýristickou kolonádou s výhledem na Vltavu. U mlýna byla zřízena slavná brusírna darhokamů Dionysia Miseroniho a jeho synů. Atmosféru dílny žánrově mistrně zachytil Karel Škréta, na jehož obraz se můžeme podívat v Národní galerii.

(pro lepší rozlišení fotky rozklikněte)

úterý 19. listopadu 2013

Chaby

Osada Chaby dnes patří pod Třebonice, ačkoliv na starších mapách Prahy bývá ještě uváděna jako samostatné katastrální území. Společně s Třebonicemi byla také připojena v roce 1974 k Praze. Chaby tvoří jeden obrovský a dva velké statky, tři domy a osamnělý kostelík Krteň se hřbitůvkem na kopci dále od osady. Celek  připomíná krásnou malebnou vesničku kdesi v jižních Čechách. Člověk by ani neuvěřil, že 300 metrů odsud je jeden z největších nákupních areálů v Čechách - Avion Shopping Park Metropole Zličín a Globus. Po pádu komunismu byla celá osada zchátralá a zarostlá a vypadalo to, že už nepřežije. Dnes tu místo zřícenin najdete krásně opravené statky nabízející opravdu lukrativní bydlení.


 

pondělí 18. listopadu 2013

Pás břevnovských usedlostí u potoka Brusnice

Zlatou oblastí břevnovských usedlostí je Radimova ulice, kde potkáme (aspoň zatím) 4 usedlosti - Kajetánku, Malou Kajetánku (kaple ze 17.století a břevnovský mrakodrap s nejasným budoucím osudem), Schleiferku a Petynku (její život visí na vlásku). Mají podobnou historii, ale různou přítomnost.

pátek 15. listopadu 2013

Dolní Počernice v zimě


Dolní Počernice jsou se svou barvitou přírodou a spoustou památek přitažlivé nejenom v létě, ale i v zimě, kdy mají úplně jiné kouzlo. Krásné je začít s procházkou u přírodní rezervace "V pískovně", která má v zimě tajuplnou, nostalgickou atmosféru, přenášející nás někam do Skotska, s jeho rašeliništi a vřesovišti jako v románu "Pes Baskervilský".

(pro lepší rozlišení obrázek rozklikněte)

Staré Střešovice


Střešovice, nebo jak se také dřív používalo Třešovice, jsou jednou z nejstarších vsí na území Prahy. Vznikly už na úsvitu středověku v 10. nebo 11. století. Skoro celou dobu až do 20. století patřily do majetku blízkého Strahovského kláštera a vytvářily pro něj hospodářské zázemí. Až do konce 18. století byla zástavba Střešovic značně rozptýlena. Na přelomu 18. a 19. století doznává Strahovský klášter velký rozmach, proto přijímá nové zaměstnance a vyčleňuje pro ně pruh půdy pod pískovcovými skalami na severním úbočí střešovického kopce. Noví obyvatelé si tady vystavěly malé domky, které časem narůstaly různými přístavbami a nástavbami a vytvořily tak pitoreskní dělnickou vesničku zvanou Velké Střešovice. Na rozdíl od Malých Střešovic neboli Střešoviček na jižním úbočí.
Z Velkých Střešovic se stalo vlastní jádro obce - dnešní staré Střešovice, které se stále více s přibývajícím obyvatelstvem zahušťují, že i domky se staví na místě zahrádek. Budovy hospodářského charakteru jsou postupně měněny na obytné, pro kolny a chlévy se vylamují prostory v pískovcové skále. Vzniká tak unikátní vysoce zahuštěná zástavba s množstvím uliček a průchodů, kde každý z domků má zcela jiný vzhled a vnitřní členění. Když byly Střešovice v roce 1922 připojeny k Praze jako XVIII. pražská čtvrť, měly Velké i Malé Střešovice dohromady ve 254 domech 3879 obyvatel. V průběhu první republiky vznikají na území Střešovic luxusní vilové čtvrtě Ořechovka a Baterie a celá oblast se stává synonymem bydlení pro vyšší vrstvy. 

Nárožní dům ve Starých Střešovicích má obnaženy kusy původního zdiva


Staré Střešovice ale měly namále. Ke konci osmdesátých let minulého století bylo rozhodnuto celou originálně zachovanou vesničku zbourat a na jejím místě  postavit domy pro diplomaty. Část starých Střešovic byla opravdu  srovnána se zemí, jak můžeme vidět dodnes na prolukách mezi domky. Naštěstí "v hodině dvanácté a pět minut" došlo v roce 1989 ke změně režimu a z demolic sešlo. Původní vlastníci pak mohli své odkoupit zpět. Ale v období 90. let dochází k dalšímu ohrožení staré zástavby tím, že tady začínají vyrůstat nové domy velkých objemů bez ohledu na okolní historickou zástavbu. Vyhlásit Staré Střešovice památkovou zónou se podařilo bohužel až "dávno po hodině dvanácté" v roce 2003, kdy už nezbylo mnoho co chránit. Původní vzhled vesničky, který v nenarušené podobě vydržel do sedmdesátých let, už neuvidíme. Jak dřív Staré Střešovice jako celek vypadaly, nám můžou dneska aspoň trochu naznačit mnohem lépe zachované Střešovičky, i když už i tady se začíná s bouráním. Ale i tak se dá ve Starých Střešovicích objevit několik půvabných zákoutí, o čemž se můžeme dále přesvědčit.

 

Plánek níže doporučí trasu procházky. Začneme u zástavky tram Baterie a pokračujeme ulicí Pod Hradním vodojemem.




Zrekonstruovaná stará chalupa našla své využití jako hospoda U Medvěda Balů, v pozadí nová výstavba nerepektuje výškovou hladinu historické zástavby


U zachovaného a vhodně rekonstruovaného stavení jsou z obou stran proluky po likvidované původní zástavbě

Dominantou Starých Střešovic je secesní dům výše ve svahu

Za domem č.67/59  zabočíme úzkou uličkou vpravo

Úzká ulička se ještě víc zužuje a stává se z ní schodiště...


 ...potom se ostře zalomí a vystoupá do náhorní uličky Pod Bateriemi

...kde jsou nad námi roztodivné domky

Vpravo výstup z křivé spojovací uličky, vlevo nahoru pokračuje zúžené ulice Pod Bateriemi...

...až se z ní stává jen stezka pro pěší
Schody po levé straně vedou do vilové čtvrti Na Bateriích, napravo velká vila ve stylu geometrické secese, která tvoří dominantu Starých Střešovic (viz. obrázek výše)

Staré domky jsou nahrazovány novou, ne vždy do dané lokality padnoucí zástavbou

Stezka s názvem "ulice Pod Bateriemi" pokračuje dál, my ale vyrazíme opačným směrem... 

...do skutečné ulice s původní dlažbou

Dřevěná pavláčka

Ulice pod Baterií se ohne a dovede nás dolů až ke zvoničce, která byla postavena ve stejné době jako kostel sv. Norberta nahoře na střešovickém kopci tj. ke konci 19.století. Chátrající zvonička byla zrekonstruována úsilím Občanského sdružení Staré Střešovice. Naproti zvoničce stával nárožní dům č.51 (na jeho místě dnes novostavba v bleděmodré barvě), v němž se nacházela legendární hospoda "U Zvoničky", původně "U Štrosů". Hospoda nebyla jako obvykle v přízemí, ale muselo se vystoupat po schodech až do prvního patra. Ovšem přes dvůr se hosté dostali, díky terénním rozdílům, na úroveň ulice Pod Bateriemi, kde mohli přímo vyjít. V době těsně před jejím zbouráním v roce 1986, se jednalo o jedinou hospodu v Praze, kde byl tenkrát kulečník. 
  

Nárožní činžovní dům z období první republiky ve mně vždycky evokoval představu domu z Čapkovy povídky "Na Okraji" ze sbírky "Obrázky z domova", kde píše: "Druhý typ (nového osidlování periférie) jsou přivandrovalci, kteří se svým novým domkem vpadnou do staré dědiny na okraji města. Z řádky nízkých starožitných baráčků, až po pupek ponořených v zemi, vyčouhne z čista jasna cihelný hranol trapně nového činžáku; obyčejně tam bydlí pánský krejčí a má svou oficínu, nebo mladý holič, jenž opřen o dveře ve zbytečně čistém plášti vyhlíží marně zákazníka. Mezi těmi starousedlými baráčky a dvoupatrovým vetřelcem je zřejmý konflikt; činžák shlíží s teskným opovržením na ty malé poměry, zatím co ty obstarožní domečky okázale přezírají fórové panstvo, které se chce tady roztahovat."
Tenhle činžáček si zahrál i ve filmu, a sice v "Panoptiku města pražského", kdy v přízemí byl koloniál, kde našli zavražděného kupce.



Popojdeme o kousek dál ulicí Na Hradním Vodojemem... 

... a ocitneme se před malým domkem, kde se pod staženou roletou ukrýval obchůdek, který "hrál" ve stejném dílu "Panoptika města pražského". V tomto koloniálu byl méně schopný kupec, který zavraždil zdatnějšího konkurenta...

Za bývalým obchůdkem odbočíme do Starostřešovické ulice, která nejvíc připomíná atmosféru původních Střešovic a byla i nejmíň přestavěna 




Na větvení ulice zahneme nejdřív doprava









Domek nad naší hlavou byl jeden z domků, kde v letech 1998 - 2003 působil Dobročinný spolek Medáků. Původní spolek Medáků vzniknul už v roce 1912 jako stolní podpůrná společnost ve Střešovicích. Medáci sídlili ve výše zmíněném, dnes zbouraném, kultovním hostinci U Štrosů, později zvaném U růže a nakonec U zvoničky.  Organizovali pochody s hudbou, zábavy a přitom vybírali drobné do talířků a těmito skrovnými prostředky podporovali chudší sousedy. Spolek byl v roce 1998 obnoven skupinou mladých lidí, kteří chtěli obnovit někdejší společenský život ve Starých Střešovicích a přispět k zachování historických hodnot unikátního urbanistického souboru formou alternativních kulturních programů. Spolek obsazuje tři zdevastované domky formou squatu, snaží se je zrekonstruovat, pořádá divadelní představení, koncerty a výtvarné dílny. Zasazuje se o zařazení objektů ve Starých Střešovicích mezi kulturní památky. Od roku 2000 pak vznikají spory s majitelem nelegálně užívaných objektů - Prahou 6. Je rozhodnuto o vypsání výběrového řízení na pronájem těchto tří objektů, z nichž Medáci získávají jeden. Spolek výběrové řízení odmítne respektovat a nadále setrvává ve všech třech objektech s tím, že jeden domek na provozování kulturního programu nestačí. Nastalá situace je ukončena rozhodnutím Městského soudu v Praze a spolek Medáků je v červenci 2003 vystěhován.


Domek má zahradu v nevšedním přírodní rámci obklopenou pískovcovými skalami...

...a kamennou zdí
Od domku se vracíme zpátky na větvení Starostřešovické ulice, kde zabočíme doprava...

...a můžeme obdivovat jeden z domů v původní podobě
Vracíme se zpět Starostřešovickou ulicí...


...až se ocitneme zpátky na malém  náměstíčku...

...kde se můžeme občerstvit v restauraci "U staré cesty"...

...s posezením na útulné zahrádce 

Ve Starých Střešovicích se dodržují tradice

 Takhle vypadaly skoro celé staré Střešovice v době, kdy se uvažovalo o jejich likvidaci

Nad nízkými venkovskými domky vykukuje novorománská věžička kostela sv. Norberta


Za zajímavě rozkročeným domkem č.11/32...


...si ještě odskočíme podívat se do malé úzké slepé uličky...


...zakončené malým dvorkem s domečkem připomínajícím francouzský venkov


A už nás čeká rozloučení se Starými Střešovicemi, ale nezoufejte, příště navážeme v těchto místech další procházkou od Müllerovy vily na Baterie